Kráska z Leenane

Martin McDonagh

Nyní se nehraje.

Dům kultury v Kroměříži, Tovačovského 2828

Vánoční nadělení!

Alan Ayckbourn

23. listopadu 2024, 19:00

Sál ZUŠ Libčice

Amatérský divadelní spolek RiYo

RiYo je původně vysokoškolský studentský amatérský divadelní soubor, který se začal formovat v polovině devadesátých let dvacátého století.

Po několika působištích, mj. Čechie v Libni, Salesiánské divadlo v Kobylisích, Divadlo Akcent na Smíchově, zakotvil soubor snad stále ještě duchem mladých, nadějných a pro věc zapálených lidí v Klubu Klamovka, kde působí nepřetržitě od roku 1999.

Soubor osciluje kolem deseti stálých členů a momentálně má na repertoáru čerstvou premiéru R.U.R (L!) od Karla Čapka, komedii Oscar od Claude Magniera, hru Ohrožené druhy od Petra Zelenky, divácky vděčnou komedii Noc bláznů od Australana Louise Nowry, mrazivě humorné drama Ujetá ruka ve Spokane od Martina McDonagha a aktuální komedii z prostředí virtuální reality Ještě jednou, profesore od Antonína Procházky..

Oblíbeným kusem je také pásmo scének a skečů z vlastní tvorby nazvané příznačně Bez_Sýtka (cenzurou neprosáté pásmo scének a skečů) aneb Mladí a neklidní prýští...

Repertoár

Soubor

Karlos Herec

Přidal se 1.4. 1995

Upřímný a živočišný tip, který se neštítí opravdu ničeho... Jeho role Mitche Buchannana a zejména role Steva ve scénce Beverly Hills 90210 zvedaly a zvedají diváky ze sedadel...

Petros Herec

Přidal se 1.4. 1995

Offce Herec

Přidal se 1.4. 1995

Mýša Hérečka

Přidala se 1.4. 1995

Pavlik

Přidal se 1.1. 2013

Tomýk Hérec

Přidal se 1.1. 1927

Davyt

Přidal se 17.5. 2017

Fofle

Přidal se 17.5. 2017

Peťula

Přidala se 17.5. 2017

Debbie

Přidala se 17.5. 2017

Michal

Přidal se 1.2. 2017

Jak to všechno bylo?

Amatérský divadelní spolek RiYo působí na různých pražských scénách od roku 1995, kdy k jeho tehdy značně prořídlému jádru přibylo na inzerát uveřejněný v novinách několik studentů vysokých škol. Postupem času se stěhuje z libeňské Čechie do Salesiánského divadla v Kobylisích a poté na Smíchov do Ženských domovů, až v roce 1999 nachází trvalou podporu a svou domácí scénu v pražském Klubu Klamovka.

Na repertoáru jsou v té době aktovky A.P. Čechova - Námluvy, Svatba a Medvěd, k nimž později přibývá Výročí, dále detektivní hra Past od Roberta Thomase a čerstvě odehraná premiéra hry Oscar od Francouze Clauda Magniera.

Soubor na Klamovce začíná pravidelně vystupovat a v letech 1999 až 2004 pracuje postupně na hrách Kompot polských autorů Jonasze Kofty a Bene Rychtera, komediích Idiotka od Francouze Marcela Acharda a Harvey&Já od Američanky Mary Chase. Dále se podařilo na jevišti zrealizovat pásmo minikomedií z pera mistra absurdního dramatu Pierra-Henriho Camiho. V roce 2003 přicházejí na řadu rovněž Bez_Sýtky, tedy jakési komponované pásmo scének a skečů z vlastní produkce.

V sezoně 2004/2005 se daří zinscenovat hru Equus od britského dramatika Petera Shaffera, s níž soubor vítězí v pražské přehlídce amatérského divadla POPAD a následně končí v zapomenutí na krajské přehlídce FEMAD Poděbrady.

Následující sezonu 2005/2006 se pokoušíme o autorské divadlo inscenací Brahmáni, kterou napsala Veronika Hornerová. Soubor se však trápí, dramatická látka beroucí si na mušku kastovní systém v Indii, je příliš vzdálená, a měsíc před plánovanou premiérou je hra stažena z jeviště a uložená do šuplíku.

V následující sezoně se po nejistém přešlapování v jejím úvodu a tradiční půlroční prodlevě při zkoušení těleso vrhá s chutí na hru Francouze Jean-Clauda Grumberga Nejspíš sníš v režii Aleška, v níž opět po roce nacházíme zalíbení a dotahujeme jí až k premiéře. Odjíždíme rovněž plni naděje nejprve na pražský POPAD, kde vítězíme, a následně nás opět zašlapou do země na krajském kole, protentokrát v Třebíči...

Následující sezonu 2006/2007 se po tradičním bezradném přešlapování soubor vrhá po všeobecném konsenzu na kus Kto sa bojí Beatles od Slováka Wiliama Klimáčka. Hra byla uvedena v původním znění bez titulků :-)

Dalším nelehkým kouskem, který se soubor rozhodl připravit pro diváky bylo v roce 2010 cool drama Marka Ravenhilla s prostým názvem Polaroidy, s nímž se kromě přízně davu opět pokoušíme získat vavříny na POPADu... A zase nám patří Praha a zase jedeme až na kraj, tentokrát Děčín... A zase nás vyhazujou, a zase se jim to nezdá dost dobrý, aby nás posunuli k metě nejvyšší, kterou je Jiráskův Hronov...

Po Ravenhillovi přichází v roce 2012 Klarin a s ním komedie Večeře od angličanky Moiry Buffini... Měl to bejt pop muzikál, ale kromě Dagmar nikdo neumí zpívat! Dohadujeme se, štěkáme na sebe, nějak to nakonec dáme až do premiéry, bez zpívání... http://snadnasmrt.com

Klarin následně odjíždí do Šumperka a už tam zůstává... Díky Klarine...

Co teď co potom? Dav herců povážlivě prořídl, odešla Pů, Lůca, sme snad soubor hlapů Nebo co? Přešlapujeme na místě, hledáme hérečky, vždycky nějaké dorazí se podívat, líbí se jí to... Davyt jim pak promluví do duše v hospodě a už nepřijdou znova?... Proč asi?

Naštěstí se objeví postupně Debý, Nuny, Zdeník, Anni, Mára (R.I.P), Bery & spol., takže se zase můžeme vrhnout do práce.

Tentokrát je to australský autor Louis Nowra a jeho hra Noc bláznů, kterou ještě začíná Klarin a dotahuje do premiéry v listopadu 2013 náš oblíbený Pepé... Hra má kolosální úspěch u diváků, jedinou skvrnkou jsou poměrně brutální poplatky za každé uvedené představení...

V další sezóně 2014/2015 jsme uvedli na prkna Klamovky komedii Ohrožené druhy autora Petra Zelenky...

Jako další jsme si vybrali špíl z pera klasikova, a to nic menšího než R.U.R. (L!) od Karla Čapka. Je to ale opravdu "kláda" takže k premiéře se představení podařilo dotáhnout až v dubnu roku 2017. Po jejím úspěšném provedení se s nadšením soubor v odpočinkovém tempu vrhá na zbrusu nové scénky Bez_Sýtky...

Následuje tak trochu černá komedie Ujetá ruka ve Spokane od Martina McDonagha, které se daří dovést k premiéře na podzim roku 2018...

V další sezóně vítězí tuzemská scéna a soubor inscenuje hru od Antonína Procházky Ještě jednou, profesore, kterou diváci mohli vidět v premiéře v říjnu 2019...

V průběhu let někteří odcházejí a další přibývají, až se počet lidí trvale a "seriózně" schopných zabývat se tímto nelehkým koníčkem stabilizuje na čísle oscilujícím kolem desítky, přičemž hraní nezůstávají ušetřeni často ani režiséři.

Jsme poněkud konzervativní a uzavřená skupina jedinců, s nimiž někdy není lehké vyjít.. Nicméně až nás poznáte blíže, nebudete už chtít chodit nikam jinam, než do divadla RiYo :-)

Spolek se těší poměrně pravidelnému a stálému diváckému zájmu, přičemž snahou všech účinkujících je své příznivce pokud možno nezklamat...